Minimální zásoba dílu: kdy objednat, aby nechyběl

Denní spotřeba = měsíční spotřeba ÷ 30. Spotřeba za dodací lhůtu = denní spotřeba × počet dní dodání. To je množství, které stihnete spotřebovat, než zásilka dorazí.

Pojistná zásoba pokrývá to, že spotřeba nikdy není rovnoměrná. Kalkulačka ji odhaduje z kolísání spotřeby a požadované dostupnosti: 90 %, 95 % nebo 99 % případů, kdy má být díl skladem.

Bod objednání je součet obojího. Minimální zásoba, kterou si nastavíte na skladové kartě, se v praxi rovná právě pojistné zásobě — pod ni byste klesnout neměli.

• Dodací lhůtu počítejte reálnou, ne tu z ceníku dodavatele.
• U sezónních dílů počítejte kolísání pro sezónu, ne pro roční průměr.
• Drahé díly s dlouhou lhůtou řešte objednávkou na zakázku, ne pojistnou zásobou.

Vzorec pracuje se skutečnou spotřebou. Jenže v servisní firmě část dílů odejde z auta technika a do evidence se dostane až s fakturou — nebo vůbec.

Dokud auta techniků nejsou skladem s vlastním stavem, počítáte z čísel, která neodpovídají realitě. Pak se dá čekat obojí: díl chybí, i když ho systém má, a zároveň leží ve skladu zbytečné zásoby.

Vázaný kapitál v bodě objednání je ta nejlevnější kontrola rozumnosti. Když u jednoho dílu vyjde částka, která vás zarazí, je otázka, jestli se nevyplatí spíš dohoda s dodavatelem o rychlejším dodání.

Zkrácení dodací lhůty na polovinu sníží potřebnou zásobu víc než jakákoli úspora na nákupní ceně. U dílů, které se objednávají často, je to lepší téma k vyjednávání než sleva.